Akce „běžky“ byla plánována hodně dopředu. Termín byl známý snad už po letních prázdninách. Na začátku ledna poslal Bodie konkrétní informace. Termín (trošku posunutý kvůli nedostatku sněhu), sraz, potřebné vybavení a tak, jako vždycky.
Termín by byl kterýkoliv jiný rok dobrý. Ovšem ne letos, letos prostě nesněží. Ale Bodie tvrdil, že sníh je, tak mu musíme věřit. Jedu poprvé, v životě jsem na běžkách nestál, snad to bude dobrý.
Ráno jsem naházel do batohu dostatečně velikou svačinu, asi 2 litry pití, obul se do bot, popadl vypůjčené předpotopní běžky a vydal se na cestu. Na zastávce jsem stál sám. A docela dlouho. Bylo 8,15 hodin a nikde nikdo. Taťka mrknul do jízdního řádu a volal zmateně mámě, jestli mě vypravila správně (hlavně ve správný den), protože autobus ujel už v 8.10hod. Opravdu mi potvrdila, že je sraz v sobotu 18.1.2014 v 8.15hod. Ale kde všichni proboha jsou? Hned vzápětí vidím přicházet Rikiho a po něm i ostatní.
Účast nebyla zrovna hojná. Bodie, Riki, Mlejnek, Ketcha a já. Autobus směr Bedřichov byl poloprázdný. Přepravili jsme se nahoru, rozkoukali se a namazali běžky.
Nejdřív jsem si dal s Bodiem pár koleček, abych vůbec věděl, jak mám používat nohy a jak ruce. Po krátkém výcviku jsme se vydali všichni na trať. Naším cílem bylo dostat se z bodu „A“ do bodu „B“ a zpátky. Svítilo sluníčko a poslední zbytky sněhu nám tály před očima. Úplným zázrakem jsem se s ostatními členy výpravy úspěšně přesunul do bodu „A“, pády jsem přestal počítat po prvních deseti minutách. Na jakési mýtince (Hřebínek) jsme dali krátký oddech, oběd a vyrazili (v mém případě dopadali) zpátky. Autobus směr Liberec nám naštěstí neujel, přišli jsme včas.
I když jsem víc padal, nežli stál na nohou, běžkování mě neodradilo a už se těším na další výpravu.
Sepsal: Seržant