Noční přechod Jizerek - kronika

Na letošní noční přechod jsme se sešli zase společně s Majákem první prosincový pátek na vlakovém nádraží v počtu celkem asi 20 lidí a vydali se vlakem do Hejnic. Obloha byla zatažená, teploty poměrně dost nad nulou a sníh nikde. Zato spadaného listí a bláta bylo místy až po kolena. Výstup šel velmi rychle, brodění blátem a listím nezdržovalo a neunavovalo tolik jako brodění sněhem a tak jsme za chvilku byli na Bílé kuchyni. Tam jsme potkali partu bývalých vojáků s manželkami, na které tam byla nastražena malá, ale výživná maskovačka (sekera v hlavě), ale překvapili nás tím, že si na cestu museli svítit čelovkami. To letos vůbec nebylo potřeba, protože měsíc byl pár dní od úplňku a tak i přes zataženou oblohu svítil dost silně, že bylo chvílemi vidět téměř jako ve dne. I díky tomu jsme měli rekordní čas a do Lidových sadů dorazili chvíli po půlnoci. Všichni ve zdraví přežili a rozjeli se auty k domovům.