Začínáme

Naše čtyřčlenná expedice do Nové Anglie začala ve dvě hodiny ráno středoevropského času, kdy nás Hypův táta poskládal do auta a odvezl na letiště. Odbavili jsme se a hurá do Frankfurtu. Tam jsme nakonec přečkali asi šest hodin, neb let do Bostonu byl o 40 minut zpožděn. Do destinace však po 7 hodinách a 20 minutách přiletěl včas. Holt LH neznamená to samé co ČD.
Poté, co jsme byli i posledním úředníkem vpuštěni na výsostnou půdu Spojených států Amerických, jsme zamířili do autopůjčovny a poté hurá na sever. Do cca 250 mil vzdáleného Bradfordu, kde máme základnu v kempu Roaring Brook Camp for Boys. Přijeli jsme v 11 večer, což znamená nějakých 27 hodin cestování.

Den druhý (2. 7. 2010) – Pemigewasset Wilderness

Prospali jsme se až do příjemných devíti hodin, ikdyž ranní slunce nás budilo průběžně od nějakých pěti. Prohlídli jsme si krátce kemp, pozdravili se s jeho osazenstvem, aby nás nepovažovali za nějaké vetřelce, potkali zde dva našince, kteří pracují jako instruktoři lezení a kovařiny/práce se dřevem. Holt my češi jsme tu prostě oblíbení .
Bez dalších okolků pak následuje příprava na první třídenní tůru místními White Mountain National Forest. Zbalili jsme potřebné osobní věci, zapůjčili vybavení z kempu a vyrazili k horám.
Samotnou tůru začínáme po obědě asi kolem třetí hodiny odpolední. Na první den máme v plánu relativně krátkou vzdálenost a to cca 7 mil. Jen pro představu, místním terénem, pokud není příliš strmý nebo příliš zašutrovaný, se s batohy pohybujeme rychlostí kolem 2 mil za hodinu. Prošli jsme tedy průsmykem Carrigan Notch a zakempovali kousek od horské bystřiny, která má osvěživě ledovou vodu. Po večeři následuje zasloužený spánek.

Den třetí (3. 7. 2010) – Pemigewasset Wilderness

V plánu je malý okruh v délce zhruba 17 mil. Vstáváme v sedm a zhruba za hodinku vyrážíme. Polovina trasy vede přes místní mokřady a bažinky, samozřejmě po udržované cestě, takže minimálně padáme do bahna. Zip si narozdíl od včerejška již přezul sandály a tak jde normálně v botách. Cestou ztrácí nůž a když podle časových razítkách na fotografiích zjišťuje, že by to nemělo být dlouho, vydává se na průzkum. Vrací se asi po 40 minutách i s nožem.
Místo na oběd nalézáme opět u potoka, takže se zároveň chladíme a sluníme. Odpočíváme asi hodinku, protože nás pak čeká zhruba polovička okruhu. Ta je opět víceméně celá podél vody (Thoreau Falls Trail) a tak mírně klesáme. Kolem sedmé večer docházíme na místo, kde opět rozbijeme tábor. Vzhledem k tomu, že ani předpověď a ani pohled na oblohu (což v „Bílých horách“ nemusí vůbec nic znamenat) nenaznačují ani kapku deště, tak ani neroztahujeme plachtu. Prostě klasika pod širákem. Spát jdeme již o půl deváté.

Den čtvrtý (4. 7. 2010) – Mt Carrigain 4700ft

Na parkoviště k autu nám zbývá asi 7.2 mil. Nicméně v cestě nám na druhé míly stojí Mt Carrigain s nadmořskou výškou 4700 stop. Poslední naše tábořiště je ve zhruba 2000 stopách, takže nás na necelých dvou mílých čeká převýšení cca 820 metrů po velmi strmém kopci s velkými šutry.
Nicméně celý udýchaný výstup nám s několika přestávkami trval hodinu a půl. Odměnou byl výborný rozhled po celém širokém okolí. V dálce jsme v mraku zahlídli i Mt Washington, který nás čeká ve středu.
Sestup byl docela náročný, protože byl dlouhý a na zádech „plná polní“. Nicméně jsme se kolem druhé hodiny dostali k autu, dali si osvěžující koupel v bystřině a vyrazili zpět do kempu. Cestou jsme si zakoupili suroviny na Hot Dogy a Marshmallows, abychom večer mohli stylově oslavit Den Nezávislosti.

• Mapky tras (a případný další popis) a další fotografie doplníme po návratu, takže někdy v srpnu.
• Také zde pravidelně vychází NT, takže bude přílohami též po našem návratu.
• Předpokládané další pokračování v pátek 9. 7. po návratu z Presidential Range.
• Naše plány a harmonogram.