Jarní prázdniny na Úpě

Jednoho rána v sobotu jsme se sešli na nádraží v Liberci v sestavě Bodie, Kač, Čtyřvokej, Rosomák a Mazánek a chystali jsme se odjet na jednu z nejlepších akcí, na „Úpu“. Akce se bude odehrávát v Malé Úpě na chatě číslo 99. Odjeli jsme vlakem v 8:31 přes Starou Paku a Trutnov, kde šli všichni na kebab nebo do Billy, protože se tam nic jiného dělat nedalo. V 13:24 jsme přijeli do Spálenýho Mlýna, cesta celkem ušla, autobusy se během roku zlepšily a přeplněné taky nebyly.

Už jsme byli skoro na místě, ale před náma stál VÉÉLKÝ kopec a na zádech jsme měli HOODNĚ těžký batohy. Když jsme cca po 20–30 minutách vyšli kopec, tak jsme byli skoro mrtví a až do večera jsme už měli volno.

V Neděli jsme se nasnídali zelenobarevnou bábovkou, o kterou Kač nazval žabím hněvem. Pak jsme se vydali na Cestník a na Dlouhý hřeben. Cesta tam byla pěkně na ho…No prosťe to vypadalo stylem nahoru dolů a nahorů. Poté, co jsme takto vyjeli na konec hřebenu, jsme se vydali na zábavnější část cesty, po vrcholcích hřebenu jsme se vraceli zpět na cestník. Zvoleným způsobem jsme se málem zmrzačili prudkými kopci, které jsme si samozřejmě nemohli odpustit. Kopce téměř všichni bez problému sjeli, nejlepší byl první sjezd, u kterého se většina „Kamidkadze“ vymlela v neočekávané zatáčce. Po návratu jsme si řekli, že by nebylo zas tak špatné si jít trochu zařádit na boby. K večeři byla sekaná a brambory. Večer se šlo do sauny a hrály se společenské hry.

Pondělní ráno. Zmrzlé sluncem prosluněné ráno, které nás vytáhlo z našich brlohů hned směrem do kuchyně, kde se nacházela snídaně, někdy nazývaná jako přírodní lepidlo, tvz. poridge. Po umytí nádobí byl sdělen plán cesty na Pomezní boudy. Cesta po zmrzlém kopci ke kostelu skýtala mnohé nástrahy jako padající sníh, zatáčky na rovné cestě a ledové jazyky a boule, které při výstupu takřka nevadily. Cesta na Pomezní boudy a zpět proběhla v klidném tempu a až na pár pádů a sem tam občasný vtip bez komplikací. Po obědě, jímž se stala polévka ledabylé chuti, barvy a hustoty, jsme si dali menšího šlofíka a vydali jsme se na strmé svahy kolem chaty pokořit jak slalomové, tak rychlostní rekordy. Závody úspěšně vyhrál Čtyrvokej. Jediné co neslo újmu bylo EGO hráčů, kteří prohráli. Jedny boby, které napomohly čtyrvokému vyhrát a jedna hůlka, jenž stála v cestě Mazánkovu slalomu. Večer naše bachory, vyprázdněné neustálým chozením do kopce kvůli výkonům ze sjezdů, naplnilo zelené maso s bramborovými knedlíky, které se rozplývaly už v hrnci, natož na jazyku. Nakonec jsme ozkoušeli naší inteligenci v inteligenčce, kterou nevyhrál nikdo, protože tuto hru umí vyhrát jen Chuck Norris ale nakonec každý získal pár bodů a dostal zaslouženou sladkou odměnu.

V úterý jsme se netradičně vydali dobýt Sněžku, protože panovaly obavy ze zhoršení počasí. Ke snídani jsme si dali perník a v půl 9 jsme vyrazili standartní výstupovou cestou přes Spálený mlýn, Janu, Potrášky a Růžohorky. Během etapy Portášky-Růžohorky zjistil Čtyřvokej, že má na svých botách „žraloky“ a musel nás proto opustit, jinak by mu hrozilo zmrznutí a následná amputace nohou. Na vrchol jsme se vyškrábali kolem poledne, rychle zalezli do Poštovny, dali oběd a snažili se nezmrznout. Udělali jsme vrcholové foto, rychle se rozhlédli kolem a už jsme sbíhali ze Sněžky dolů a vraceli se na chatu po téměř stejné trase, pouze jsme z Portášek klesali přes Krakonošovo údolí kvůli nedostatku sněhu pod Janou. Do chaty jsme dorazili kolem třetí hodiny a celé odpoledne zaslouženě odpočívali, k večeři byly šmoulí těstoviny a „uho“ a na večer jsme se šli prohřát do sauny.

Ve středu dopoledne jsme měli zotavovací program ve formě válení se a blbnutí na bobech a odpoledne jsme vyrazili na Pomezky abychom si udrželi kondici. Zpět jsme jeli podél potoka, což nebyla přímo ideální cesta a naše lyže dostaly trochu zabrat. K večeři jsme si uvařili riziko a večer byl ve znamení stolních her.

Ve čtvrtek, tradiční den výstupu na Sněžku, se vyskytl problém: na Sněžce už jsme byli, tak jsme se rozhodli uskutečnit Kačův nápad: poprvé v historii Úpy dobýt Černou horu místo tradičního úterního výletu na Rýchory. Počáteční stoupání na Janu a cesta do Pece pod Sněžkou po vrstevnici s prudkým sjezdem na konci byla v klidu a pohodě, ale po svačině přislo prudké stoupání na hřeben, po kterém nám klesla morálka. Nakonec jsme se kousli a na Černou horu vysokou téměř 1300m se vyškrábali, dali oběd, prohlédli si Ještěd připomínající vysílač a vyrazili zpět dolů do Pece. Sjezdy byly parádní a cestou se naplácli jen Kač s Bodiem na ledové plotně na sjezdovce. V Peci jsme nakoupili a vyrazili stejnou cestou zpět, do chaty jsme po delší cestě než na Sněžku (cca32 km) dorazili kolem páté hodiny a k večeři si uvařili disco houskové knedlíky růžové barvy a „guláš Pedigree“. Pak jsme po sauně padli únavou a šli spát.

V pátek dopoledne jsme se jeli na závěr projet směrem na Pomezky ale dojeli jsme asi do půli cesty a s jásotem kluků se začali vracet. Kousek od chaty se Bodie vysekal a zlomil si ruku, těžko říct, zda by mu Rosomák s Mazánkem byli podle jejich chování schopni pomoct, kdyby to bylo ve skutečnosti, takže byli záhy instruováni jak se mají chovat ke zraněnemů lyžaři. Pak se k obědu ohřála polévka a osmažila vajíčka se zbylými disco knedlíky a hezky jsme se nadlábli. Po obědě se svah u chaty proměnil ve slalomovou a sjezdovou trať a kluci se snažili dokončit závod bez pádu nebo shození branky, ne že by se jim to ale moc dařilo. Dále absolvovali skialpinistický závod (běh do kopce, jízda po rovině a sjezd od kostela k chatě) a nakonec před odbornou porotou předvedli, jak umí skákat na bobech na vytvořeném skokánku. K večeři jsme se pustili do smažení palačinek a pořádně jsme se jimi nacpali téměř k prasknutí a už jsme večer nebyli schopni jakékoliv činnosti, jen jsme se zapsali do místní kroniky a padl na gauč a do postelí.

V sobotu byla ke snídani pětibarevná třicítková bábovka a hned po snídani začlo balení a uklízení, které bylo dokončeno překvapivě rychle. K obědu jsme si uvařili slepičí polévku, vyhodnotili soutěže a rozdali ceny, vydražili zbylé jídlo a připili si na další úspěšný ročník Úpy. Rosomák odjel už ráno v půl 9 aby stihl koncert Apocalypticy, Mazánek se Čtyřvokem se nacpali k Cukrovi do auta a vlakem jet nakonec jen Bodie s Kačem.

Letošní ročník se povedl, celý týden bylo přímo nádherné počasí, sněhu sice nebylo moc, ale alespoň že nějaký byl. Nikomu se nic vážného nestalo, Rosomák si poprvé nerozbil vázání (tentokrát si ho rozbité už přivezl) a jen Čtyřvokej si roztrhl své běžecké boty.

Napsali: Bodie, Čtyřvokej, Rosomák, Mazánek