Noční přechod Jizerek

Byl pozdní večer – první máj, (18. prosinec), večerní máj byl přechodu čas. Skautíky zval k přechodu hlas. Sešel se nás takový počet, až se České dráhy zalekly, a zapomněly poslat vlak. Naštěstí nakonec přijel, a tak jsme mohli vyrazit směr Hejnice.

Zima byla krutá, teploměr se při intenzivním zahřívání dostal až k –15, nebo dokonce –17 stupňů celsia. Sněhu bylo tak akorát, takže výstup pokračoval celkem rychle. Kolem jedenácté se nám na Bílé Kuchyni nepodařil rozdělat oheň (nejspíše proto, že jsme se o to nepokoušeli) a dali si občerstvení od maminek. Po hodování cesta pokračovala stejně jako každý rok směr Závory, Černá nisa, Maliník. Cestou jsme samozřejmě pořádali čajové dýchánky, a občerstvovací pauzy. Bohužel všechny McDonaldy na trase měly zavřeno. Cestou po náhorní plošině Jizerských hor jsme přišli na to, že severní vítr je krutý. Johnovi dokonce namrzaly vousy, a vypadal jako Santa Claus. Cestou se tento otužilec přiznal, že se naposledy holil v roce 1983.
Poslední pauza a výraznější odpočinek byla na české chalupě, kde jsme navštívili místní hřbitov a Mahagonův hrob.
Poslední etapu sestupu rozdělila sms soutěž u strážního buku. Výherní sms ve tvaru „přijeďte si pro mě, ve 2.10 jsme dole“ zaslal Tatanka, a vyhrál tak cestu domů vyhřátým autem.

Suma sumárum, výškový rozdíl jako vždy, délka výletu podobná a časově rekordních 290 minut. Ztráty na osobách 0. Všichni se již těší na nový ročník.