galerie

Ano, není to omyl. Hra o Trůny se jako taková nakonec neuskutečnila. Důvod? Prostý. Účast. Dost smutný byl pohled ve čtvrtek večer na autobusové zastávce na 6 kluků ze dvou skautských přístavů. Někteří onemocněli, jiní zřejmě usoudili, že je zima (divné v tomto ročním období) a tak dali přednost počítačům a televizím.

Ať tak či jinak, v malém počtu jsme se ve čtvrtek večer sešli na chatě Ahojka, kde Zip od oběda topil co to šlo, ale předchozí týdenní holomrazy byly tuhým oříškem. Teplota sice nepřekročila 20, ale nebylo vůbec zle. Kluci, kteří pod vedením Bodieho vyrazili busem na Českou chalupu, postupně pěšky putovali přes Maliník, Bedřichov a Královku, dorazili před devátou hodinou. Večerní program byl hodně volný, takže se hrály deskové hry a večerka byla velmi pozdě.

Skromnost je nám vlastní, proto se nebudeme chválit, ale ocitujeme jednoho z pravidelných návštěvníků našich námořnických plesů pocházejícího mimo naše řady: „Letošní byl jedem z nejlepších.“
Asi ano. Když počet přítomných dosáhl trojmístného čísla, přestali jsme počítat. Byli zde představitelé nejrůznějších generací Flotily i Majáku, jejich rodiče, dospělé a dospívající děti a přátelé. Tradiční kapela Kaleidoskop hrála ke spokojenosti mladých i starých.

Aby si občané Liberci uvědomili, že součástí města je i řeka Nisa, pořádáme každoročně akci nazvanou Liberecké primátorky aneb Plavba netradičních plavidel po řece Nise.

Loňského roku jsme akci vynechali, protože Nisa si zase zařádila a my jejím slavením nechtěli provokovat.

Tak, a je to!

Uběhl nějaký ten pátek a tábor je dávno minulostí. Proč si alespoň nepřipomenout jak to vlastně bylo?

Třítýdenní tábor byl víceméně věnován jen putovní formě. Ať už s pomocí ČD (což chápejte spíš jako tragikomedii tohoto podniku), pěšky nebo na vodě. První prázdninové pondělí jsme opustili deštivý Liberec a vydali se na Paulinu louku na Šumavě. Díky již zmíněným Českým Drahám jsme na tábořiště dorazili s asi jen čtyřhodinovým zpožděním (plus mínus ).

Tradiční termín 1. května připadl trochu netradičně na neděli, ale ani to nevadilo a tak se účast opět přehoupla přes 25 posádek. Není se co divit. Bylo krásné počasí, slunečno a jen malinko větrno (jaký rozdíl, když nám tu o dva dny déle padal sníh).

Video na konci článku.

Na tři dny z Velikonočních prázdniny jsme vyrazili do Jaroměře, kde jsme rozbili svou základnu ke dvou plánovaným činnostem. První byla páteční výlet do kraje Boženy Němcové a její babičky, a druhá brigádka a návštěva pevnosti Josefov.

Ve čtvrtečních dopoledních hodinách jsme v neveselém počtu 12 osob (na dva oddíly docela smutné číslo) vyrazili do Jaroměře, kde jsme po obědě provedli menší průzkum města, našli supermarkety a nakoupili jídlo na zbytek akce. V odpoledních hodinách jsme si v parku zahráli např. frisbee a večer před spaním černé historky.

I po páté nám byl sv. Jiří, patron skautů a skautek, nakloněn a i když se letošní lampionová plavba oknala již ve středu 20. dubna, z důvodu Velikonočních svátků, které zasahují právě na tradiční termín 24. dubna, bylo krásné a teplé počasí. Ano, večer se u vody ochladilo, ale ani to neodradilo  stovky malých se svými rodiči se zúčastnit jedné z tradičních akcích, které pro veřejnost pořádají vodní skauti z libereckých přístavů Flotila a Maják společně se střediskem Ještěd.

Ani jsem nečekal, že se sejde ráno tolika národa, a tak jsme v šesti vyrazili k nástupišti. Leoš zavelel na Drážďany, a tak jsme nastoupili do správného vlaku. Velice vstřícný průvodčí nám ale v Andělské hoře zastavit odmítal, tak jsme vystoupili až v Chrastavě. Po asfaltce jsme se ale do Andělky stejně dostali a z výšky okoukli naši..... srub. Cesta na Kryštofák byla po povodních stále neopravená a tak nás žádná auta nerušila. Shlédli jsme ale podél cesty výtvory lidské. Smetiště od flašek, přes elektroniku, až po zbytky auta, které zde někdo vyvrhnul. Tatanka našel v potoce poklici od auta, a tak kluci zkoušeli chvíli hráli frisbee. Poklice ponedlouho skončila tam, kde byla nalezena a pokračovali jsme dále. Na hodinkách se objevil čas 9.45 a tak to vypadalo, že bychom mohli stihnout Orloj v kryštofáku na náměstí.

Akce začala na přelomu listopadu a prosince 2010. Tehdy byl spuštěn web s názvem oblast 33, kde byly zveřejňovány informace (ikdyž jich nakonec nebylo tolik, kolik jsme se předsevzali) o probíhajícím vědeckém výzkumu v utajované oblasti 33. Od této doby mohli jednotliví členové Flotily, Majáku a Ještědu sledovat a zjišťovat informace o připravované ak­ci.

3. února 2011 se na libereckém nádraží sešlo 12 vědeckých pracovníků a 12 vedoucích pracovníků připravených prozkoumávat tajemnou oblast 33. Na místě čekali další 2 vědečtí a 4 vedoucí pracovníci.

Ranní počasí moc nevybízelo k účasti na akci, nicméně jsme se v pěti odvážných sešli na nádraží, a vyrazili směr Bílý Potok. Po krátké cestě vlakem jsme se vydali po zelené turistické směr chata hubertka. Sněhu bylo nejprve pomálu, ale s přibívající nadmořskou výškou přibívalo i sněhu. Byly asi 2°C a sem tam nás přepadla přeháňka, naštěstí žádný velký liják. Na Hubertce jsme se osvěžili čajem, a pokračovali po červené směr Nebeský žebřík. Sněhu okolo bylo mraky, některý už solidně měnil skupenství a tak jsme viděli i spoustů potůčků a potoků. Dokonce jsme se cestou snažili sněhem nějaké ty potůčky přehradit. Blábol cestou do kopce natáhl svůj sedmimílový krok, a brzo se nám ztratil v mlze. Krátkonozí Citrónek a Slávek ale srdnatě doháněli. Cesta po sněhem pokryté a urolbované asfaltce šla celkem dobře. Od nebeského žebříku to k prameni mělo být jen kousek, bohužel sníh již nebyl tvrdý, a hodně se v něm bořilo. Místy až po kolena.