To bylo tak...

Po druhé světové válce se do Liberce stěhovalo nové české obyvatelstvo, zatímco Němci byli za celonárodního třeštění vystěhováni do Bavor, Lužic a Rakous. Čeští osídlenci měli buď touhu nahrabat co nejvíce opuštěného majetku a zmizet (ti přijížděli sami) nebo pracovat a usadit se (ti přijížděli s rodinami). Pro jejich děti obnovil profesor Jaroslav Tomsa JUNÁK, jenž v Liberci před válkou zdárně působil.

Skautům a skautkám brzy nestačily dva oddíly a tak záhy vznikly další a vytvořilo se druhé středisko. A v něm bylo několik kluků, kteří na beton věděli, že na dně přehrady spočívá kutr německé Hitlerjugend, jen jej vylovit (nikdo mi ještě nevysvětlil, na jaký vítr ten kutr měl plout, když nám to neposune ani surf). A tak dne 20.ledna 1946 pět skautů oznámilo středisku, že zakládají vodní oddíl.

„… Na druhé střediskové schůzi se také jednalo o nás. Unčovský, Áťa, Paleček a ještě jeden bratr byli proti založení vodáckého oddílu. Milan se však nedal. Unčovský však proti nám stále brojí. My mu však naschvál dokážeme, že jsme dobrými skauty a vodáky. Proto musíme teď usilovně pracovat…“

25.ledna 1946 byla první schůzka oddílu, vlastně ještě pouhé družiny Bobrů, na níž byli přítomni zakladatelé Karel Ptáček – Racek, Jan Karel – Louda alias Kazimír vulgo Brepta, Zdeněk Smetana – Pátek či Štrapák, Jiří Šádek – Pirát a jejich rádce čili kormidelník Milan Valtr – Bejby neboli Tyran. Přivedli si i nováčka Kobosila aneb Kobo.

Vlajku a pokřik vymysleli, v prádelně si obarvili na modro košile, pádla vyhoblovali z prken, časopis nazvali Tajfun a zbývala už jen samostatná klubovna a ta loď.

Kutr z přehrady nikdo nikdy nevylovil, ale na rybníčku u Textilany byla loďka s nápisem Brauerei Maffersdorf a ta se stala po příslušném transportu a přejmenování první vlajkovou lodí libereckých vodních skautů.