Jarní plavba 2010

Oproti původnímu plánu se nás sešlo o 2 méně, to jest 12. Počasí jistě s počtem udělalo své, ale o to byla akce příjemnější. Operativní změna plánu nás zavála do Mimoně, kde jsme přečkali první deštivou noc ve skautském domě. Večer jsme vyzkoušeli nějaké místní deskové hry, a usnuli spokojeným spánkem.

Další ráno naštěstí již nepršelo a tak jsme na rozcvičce vítali sluníčko speciálním pozdravem, bohužel nevykouklo. Hodinu na to jsme již nakládali lodě a vyráželi směr Boreček. Vody bylo dostatek, takže to chvílemi i teklo, jen ta zima nebyla nejpříjemnější. Trasu Mimoňského pádla jsme pokořili, a na Borečku rozdělali oheň a dali si ňam oběd. Labužníci vyzkoušeli i extra pálivou cibulku. Po krátkém rozehřátí jsme vypluli dále. Složení posádek bylo stejné, a bylo s podivem, že se ještě některé lodě nekoupaly. Největší šance měli Jára s Kšandou a Ondra s Maxem. Cesta zarostlým korytem, nebo spíše meandry, a vrbičkami dávala mnoho šancí k otočení, avšak naši bystří kormidelníci si hrdě klestili cestu bez koupání.

Přelezli jsme i pár stromů, které nebylo možno podplout, a než jsme dorazili k místu, kde běžci brodí Ploučnici, řeka si vybrala svoji oběť. Jedno krvelačné roští napomohlo Ondrovi k polovičnímu eskymákovi. Šroub, který jistil vše z bezpečné vzdálenosti mohl pouze přihlížet nelítostnému boji o holé přežití. Nakonec však osádka lodi podlehla, a nedobrovolně se vykoupala. Bohužel vykoupali i své chatrně zabalené věci a loďák se stany. Na to jsme ale přišli až v cíli. Naši otužilci tedy pokračovali v plavbě dále. Počasí nás šetřilo, alespoň trochu. Zatím nepršelo, jen trochu foukalo. Mírný vánek občas nabíral rychlost uragánu, a oblečení sem tam profouklo. Odpolední plavba se zdála nekonečná, meandry se kroutily zleva doprava, tam a zase zpět. Byl již skoro čas svačiny, když jsme míjeli trampskou osadu „Severská dvojka“ a na břehu na nás mávala značka zákaz kotvení. Pluli jsme tedy dále vstříc počasí nevlídnému. Doufali jsme, že čaj o páté bude již v cíli, a skoro se podařilo. Pět minut po páté první loď spatřila propust Brenského mlýna. To nás zahřálo na duši, a šťastni jsme přistáli a vytáhli lodě na břeh. Zde již byla jiná parta vodáků, kteří se choulili u ohně. My jsme si vlastní flek našli opodál a rozbili tábor. Zde jsme právě zjistili, že staré loďáky nejsou stopercentně vlhkotěsné. Dva ze stanů měly krapet vlhko. Během stavby však stihly trochu vyschnout, a mohli jsme se těšit na večeři. Buřtguláš stylem „co dům dal“ všem moc chutnal. Dokonce i třetí kolo nášupu bylo vyhlášeno… ten si však daly jen rybičky. O ohýnku jsme v poklidu večeřeli, vařili snídani, diskutovali, a někteří i sušili mokré spodky svršky a podobné cáry oblečení. Třešňák se rozhodl grilovat svoji čepici. Redakci se však nepodařilo zjistit její osud.

Ráno moudřejší večera, a tak jsem vstávali až před osmou hodinou. Kšanda vařil dobrovolně čaj,a ostatní běželi zdravit slunce na druhou stranu řeky. Tentokrát na nás již vykouklo, a hned bylo lépe. Rosomák zatím upekl výborný čaj, a tak jsme v lodním bufetu posnídali tuňákovou pastu alá Šéfka. Po snídani jsme zabalili, cvíli zkoušeli vysušit stany, ale toto marné zápolení jsme brzo odložili. Okolo desáté si dobrovolníci vyzkoušeli propust u mlýna. Šroub všem ukázal jak se to má jet, následovali Zip se Šefkou, Kšanda s Járou a nakonec ještě Šroub s Rosomákem. Ostatní si vklidu přinesli lodě pod propust a naložili. Vyplutí přes silnou proudnici nebylo jednoduché a mnohými posádkami to zacloumalo dostatečně. Naštěstí se nikdo nevyklopil a mohla pokračovat další část plavby meandry ploučnice. Počasí bylo příjemnější, bylo tepleji, občas i slunko vysvitlo, a tak se jelo dobře. Místy to vypadalo, že jsou mezi námi otužilci, kteří se chtějí koupat. Na poslední chvíli si to ale vždy rozmysleli, a polovičního eskymáka nedokončili. Celým dopolednem i odpolednem se nesla hra „zavez svého kamaráda do roští“ a tak plavba příjemně utíkala. Voda tekla rychle, občas i rychleji, a tak jsme na prvních rádobyvlnkách vyhlásili oběd. Sluníčko na nás koukalo a tak jsme pokračovali dále do České Lípy. Peřejky nás nesly rychle, a nikoho nevykoupali, a už se před námi objevil Českolipský komín. Ještě pár zatáček, pozor na labutě, a už jsme projížděli městem. Jez, který jsme očekávali, se nejspíše odstěhoval, a tak jsme přistáli v zeleném parčíku.

Umyli jsme lodě, převlékli se do gala, a během chvíle přijel Zip s vlekem. Dali jsme si buchtu od paní Třeboňové (děkujeme) a hurá na vlak. Do redakce již nedorazily informace o vlakovém putování, ale stížnosti od rodičů ani Českých Drah také ne, takže nejspíš dorazili domů všichni živi a zdrávi. Těšíme se napřesrok.